Popis pravidel přípustnosti slov na této stránce vychází z oficiálního formálního znění pravidel, které lze nalézt na stránkách České Asociace Scrabble zde. Zde se je snažíme uvést v méně formální a přehlednější formě, i přidat více vysvětlujících příkladů (které lze vždy zobrazit najetím myší na ikonku ).

Základní principy pravidel přípustnosti slov

Pravidla přípustnosti slov pro český scrabble existují ve 2 variantách - KLASIK a PLUS. Jejich princip lze popsat v krocích:

1. Je definována sada knižních slovníků (tzv. pramenů), které lze ke hře použít.

2. Jsou definovány přípustné a nepřípustné kategorie hesel, které lze ve hře použít (např. nelze použít citoslovce, zastaralé tvary, apod.)

3. Jsou definovány přípustné a nepřípustné gramatické kagetorie z jednotlivých heslových slov utvořených

4. Je definováno přípustné odvozování slov ze základních slov (např. od každého slovesa lze odvodit podstatné jméno slovesné, apod.)

Více detailů je vysvětleno níže.

Seznam knižních slovníků (tzv. pramenů)

Knižní prameny jsou:

1. Slovník spisovného jazyka českého I-VIII (včetně Doplňků a oprav uvedených v VIII. díle). 2. vydání, Academia, Praha 1989.

2. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, 3. vydání, Academia, Praha 2004 nebo 4. vydání (s podtitulem Studentské vydání), Academia, Praha 2005.

3. Pravidla českého pravopisu - akademická. Academia, Praha 1993.

4. Pravidla českého pravopisu. Školní vydání včetně Dodatku. 2. rozšířené vydání, Fortuna, Praha 1999

5. Nový akademický slovník cizích slov. Academia, Praha 2005

6. Sochová, Poštolková: Co v slovnících nenajdete. Portál, Praha 1994

7. Martincová: Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 1-2 Academia, Praha 1998 - 2004

8. Polívková: Naše místní jména a jak jich užívat (část VII: Abecední seznam místních jmen, str. 52–201), Euromedia Group, Praha 2007, 2. upravené a rozšířené vydání

Kromě knižních pramenů jsou ještě používány velice krátké specifické seznamy slov vytvořené Českou Asociací Scrabble:

9. Seznam všech přípustných názvů písmen české abecedy. ČAS, 1999.

10. Seznam všech přípustných názvů písmen řecké abecedy. ČAS, 2000.

11. Seznam všech přípustných názvů zvýšených a snížených tónů. ČAS, 2000.

Přípustné a nepřípustné kategorie slovních hesel

Obecně platí, že slovníkové heslo nalezené v jednom z pramenů je přípustné, pokud se dané slovníkové heslo nenachází v žádné z nepřípustných kategorií. Pokud je na základě nekterého pramenu přípustné, pak je považováno za přípustné, i kdyby v jiných pramenech bylo označeno v nepřípustné kategorii.

Nepřípustné kategorie jsou vyjmenovány níže:

1. Hledisko stylistické: slova zastaralá , řídká , nářeční , vulgární , argotická , nesprávná (nesprávně utvořená) nebo nevhodná (nevhodně utvořená)

2. Hledisko nestylistické (např. gramatické): citoslovce , zkratky , značky , slova psaná starým pravopisem ("dříve psáno" apod.)

3. Hledisko obecné (nezávisející na označení hesla v pramenu): jednopísmenné výrazy , slova obsahující velká písmena (včetně vlastních jmen) , výrazy obsahující jiné znaky než písmena (např. pomlčku) , hesla odkazující na mateřské heslo, nicméně v tomto mateřském hesle nejsou uvedená , hesla uvádějící části slov nebo nesamostatná slova .

4. Víceslovná hesla: Obecně části víceslovných hesel nejsou samostatně přípustné . Jednotlivá slova víceslovných slov mohou být přípustná pouze na základě jiných (jednoslovných) hesel . Výjimkou jsou zvratná slovesa - přípustné je jak samotné sloveso, tak zvratná částice . Další výjimkou jsou víceslovná hesla uvedená v pramenu 5. v sekci Stručný přehled jazyků světa a v pramenu 3. v sekci Seznam antických jmen. Tato přídavná jména ve víceslovných heslech lze ve hře použít .

Kategorie slovních hesel přípustné za určitých podmínek

1. Slova označena "ve spojení" lze ve hře použít pouze v těch tvarech, ve kterých lze toto spojení reálně použít (včetně případného skloňování celého spojení) .

2. Slova, jež se v heslové podobě nepoužívá (týká se pramenu 2., slova označena *), lze použít pouze ve tvarech, které jsou u daného hesla užita v příkladech .

Přípustné tvary slov podle slovních druhů

Slovní tvary přípustné pro hru podle jednotlivých slovních druhů uvádí následující tabulka. Pokud není rozlišena varianta, je daný tvar přípustný v obou variantách - KLASIK i PLUS:

Slovní druh	Platné tvary
Podstatná jména:	KLASIK: 1. pád jednotného i množného čísla PLUS: všechny pády jednotného i množného čísla
Přídavná jména:	KLASIK: 1. pád jednotného i množného čísla PLUS: všechny pády jednotného i množného čísla Stupňování: 1., 2. i 3. stupeň - u všech přídavných jmen s koncovkou, která gramaticky umožňuje stupňování Jmenné tvary: Pouze pokud jsou uvedeny v pramenech alespoň jako příklady
Zájmena:	KLASIK: 1. pád jednotného i množného čísla všech rodů a druhů PLUS: všechny pády jednotného i množného čísla všech rodů a druhů
Číslovky:	KLASIK: 1. pád jednotného i množného čísla všech rodů a druhů PLUS: všechny pády jednotného i množného čísla všech rodů a druhů Ze srovnatelných tvarů číslovek v pramenech uvedených lze odvodit číslovky pro jiné číselné hodnoty (typicky vyšší) i když nejsou v pramenech uvedeny
Slovesa:	Neurčitek (infinitiv): Oba tvary (s/bez koncového "i") Přítomný a budoucí čas: Všechny osoby jednotného i množného čísla. Lze užívat i všech hovorových nebo knižních koncovek Příčestí činné (minulý čas): Všechny osobách jednotného i množného čísla . Nelze však vynechat koncové "l" nebo u zvratných sloves připojit koncové "s" místo zvratné částice. Rozkazovací způsob: všechny tvary Příčestí trpné nezvratných sloves: Pokud lze vytvořit předmětnou vazbu ve 4. pádě bez předložky, platné jsou tvary ve všech osobách jednotného i množného čísla . Pokud lze vytvořit předmětnou vazbu pouze v jiném pádě, případně ve 4. pádě pouze s předložkou, platný je pouze tvar 3. osoby jednotného čísla . Příčestí trpné zvratných sloves a nezvratných sloves bez předmětné vazby: Obecně nelze utvořit. Výjimky jsou uvedené v pramenech PLUS: Přechodník přítomný: Pouze u nedokonavých sloves. Platný je ve všech tvarech. Ve variantě KLASIK je neplatný . PLUS: Přechodník minulý: Pouze u dokonavých sloves. Platný je ve všech tvarech. Ve variantě KLASIK je neplatný . Zápory: Ve všech výše uvedených tvarech lze utvořit i záporný tvar. Výjimkou jsou slovesa, která jsou už v základním tvaru uvedena v záporu (nelze tvořit dvojitý zápor). U některých sloves se tvoří záporný tvar nepravidelně .
Příslovce:	Stupňování: 1., 2. i 3. stupeň u příslovcí s koncovkou, která gramaticky dovoluje stupňování . Predikativa: Pokud jsou uvedeny v pramenech .
Předložky:	Všechny tvary uvedené v pramenech
Spojky:	Všechny tvary uvedené v pramenech
Částice:	Všechny tvary uvedené v pramenech

Nesklonná slova

Pokud je určité slovo uvedeno ve slovníku jako nesklonné, pak lze obecně použít pouze v základním tvaru, tj. ve tvaru ve kterém je ve slovníku uvedeno. Toto pravidlo má však 2 výjimky.

1. Pro podstatná jména středního rodu, která jsou v písmu zakončena samohláskou a ve výslovnosti se tato koncová samohláska čte jako [e], [i], nebo [í], lze utvořit tvar 7. pádu jednotného čísla přidáním koncovky -m, i když jsou ve slovníku uvedena jako nesklonná .

2. Pro podstatná jména mužského rodu životná, která lze přiřadit ke vzorům nebo typům, lze podle tohoto vzoru/typu skloňovat (utvořit všechny pády jednotného i množného čísla) i když jsou ve slovníku uvedena jako nesklonná .

Slova ovozená z jiných slov (složená slova, jiné slovní druhy apod.)

Z některých slov lze automaticky odvodit jiná slova podle gramatických pravidel. Přehled možných odvozovacích pravidel je uveden v následující tabulce:

Slovní druh	Odvozovací pravidlo
Podstatná jména:	Složená podstatná jména: Automaticky lze utvořit od číslovkového základu (číslovka určitá celá) a nesamostatného podstatného jména . Podstatná jména číselného významu: Lze utvořit z číslovek celočíselného významu a jejich převrácených hodnot . Podstatná jména slovesná: Lze utvořit od každého slovesa (v základním i záporném tvaru). Tvoří se z tvaru příčestí trpného (i pro slovesa kde samotné příčestí trpné nelze utvořit) .
Přídavná jména:	Přídavná jména přivlastňovací: Lze utvořit od životných podstatných jmen mužského nebo ženského rodu. Výjimkou u ženského rodu jsou slova končící na koncovku -ice, -ině, -yně. Také nelze tvořit od životných podstatných jmen mužského rodu, která se skloňují podle vzoru jarní. Vůbec nelze tvořit od podstatných jmen středního rodu . Přídavná jména odvozena od příčestí trpného: Lze utvořit od všech sloves, od kterých lze utvořit příčestí trpné ve všech osobách jednotného i množného čísla. Lze utvořit v základním i záporném tvaru . Složená přídavná jména: Automaticky lze utvořit od číslovkového základu (číslovka určitá celá) a nesamostatného přídavného jména Přídavná jména slovesná odvozená od přechodníku přítomného: Lze utvořit od všech nedokonavých sloves. Lze utvořit v základním i záporném tvaru. Pozn.: Přestože ve variantě KLASIK přechodník přítomný platný není, odvozené přídavné jméno slovesné platné je . Přídavná jména slovesná odvozená od přechodníku minulého: PLUS: Lze utvořit od všech dokonavých sloves. Lze utvořit v základním i záporném tvaru. Ve variantě KLASIK neplatné .
Zájmena:	Stažené tvary: PLUS: Lze utvořit stažený tvar utvořený zkráceným tvarem předložky a zájmena ve 4. pádě. Ve variantě KLASIK neplatné .
Slovesa:	Předpony: Pokud u slovesa je v heslové stati uveden výčet předpon, považují se za platné také všechna slovesa vytvořená přidáním těchto předpon. Od těchto sloves lze dále odvozovat všechny tvary. Tvary slovesa uvedeného pouze u hesla bez předpony lze utvořit i u slovesa s předponou, i kdyby v hesle s předponou uvedeny nebyly. Výjimkou je případ, kdy sloveso vytvořené přidáním předpony je v témže pramenu uvedeno taktéž jako samostatné heslo a toto heslo (případně některé jeho tvary) spadá do nepovolené kategorie. Taktéž je nutné respektovat nepravidelné tvoření tvarů s předponami u některých sloves.
Příslovce:	Příslovce číselného významu: Tvořené podle vzoru poprvé, potřetí, posté, zaprvé, zatřetí, zasté, atd.

Obvyklé otázky

1. Proč neplatí slova OFOTIT, HROŠÍK, ČUDLÍK, apod.?: Důvod je prostý. Žádný z autorů uvedených pramenů je do svého slovníku nezařadil. Proto jejich platnost nelze z pravidel dovodit. Jelikož hlavní nutností pro turnajovou hru je mít pravidla, která o každém slově jednoznačne dokáží posoudit, jestli je platné, nebo není (výsledek nezáleží na osobě, která to posuzuje), jako důsledek nelze takto opomenutá slova v pravidlech připouštět. Každý hráč by totiž měl o těchto slovech vlastní úsudek a partii by nešlo sehrát bez neřešitelných hádek.

2. Proč platí slova jako VDANĚJŠÍ, ZRŇ, která vypadají, že nedávají smysl?: Důvod je ten, že pravidla posuzují slova pouze z hlediska gramatického (tj. jestli jsou utvořena podle správných pravidel), ale nedokáží postihnout sémantickou smysluplnost jednotlivých tvarů. Opět je takovýto způsob posuzování nutný, aby bylo možné dojít k jednoznačnému výsledku, nezávisejícímu na úsudku konkrétního hráče.

3. Proč platí přídavná jména s koncovkami -ÝMA nebo -ÍMA, tj. např. MODRÝMA, PTAČÍMA? Není to nespisovné?: Není. Tato koncovka je jediná správná v 7. pádu množného čísla ve spojení s některými párovými orgány (MODRÝMA OČIMA, PTAČÍMA NOHAMA, podobně RUKAMA, UŠIMA, atd.). Opět, jelikož pravidla posuzují gramatickou správnost, nikoliv sémantickou smysluplnost, lze tento tvar užít u všech přídavných jmen (i tam kde je těžké vymyslet smysluplné spojení s párovými orgány). Totéž platí o skloňování zájmen (lze použít JIMA, TĚMA, NAŠIMA, apod.) a některých číslovek (TŘEMA,ČTYŘMA).

4. Proč platí ŠVIHNUL, ale už neplatí ŠVIHNULA, ŠVIHNULO, ŠVIHNULI, ŠVIHNULY? Zdá se mi to nelogické: Slovesa, která se časují podle slovesné třídy TISKNOUT tvoří minulý čas bez vloženého -NU-, tj. podle vzoru TISKL, TISKLA, TISKLO, TISKLI, TISKLY. Pouze v první osobě jednotného čísla lze vložit hovorové -NU- a utvořit tvar TISKNUL.